2. den
Dnešní ráno jsme zahájili snídaní v místní menze, kde nás čekaly švédské stoly (rozumněj výběr ze šunky a sýra). To jsme ještě nečekali, že to byl zlatý bod našeho dnešního gurmánského zážitku. Tímto zdravíme do naší skvělé školní jídelny a všichni už se nemůžeme dočkat našeho skvělého jídla.
Poté jsme vyrazili směr autobus a vstříc našemu prvnímu dnešnímu zápasu. Vzhledem k tomu, že v Liberci funguje čas jinak a místo za deset minut přijel autobus za minutu, se nám podařilo po cestě ztratit paní učitelku. Ano, paní učitelku. Pan učitel sám sebe dnes v dopravě překvapil. Každopádně v hale jsme se zase všichni setkali a byli opět jedna velká rodina.
První zápas nás zastihl ne zcela připravené a některé ještě trošku spící, takže soupeř neměl moc práce a s Libercem jsme jasně prohráli. Po zápase byl první z několika proslovů pana učitele, které měly efekt ... neměli vlastně žádný efekt. Toho bolelo kolínko, toho ramínko, toho prst.. no prostě ta prohra musela mít nějaký pádný důvod. Bolest jsme u všech dalším proslovem rychle zahnali a všichni už se jenom usmívali. Po zápase jsme zahájili maraton v hraní karet DOS, varianta UNA. Možná, kdyby byl doprovodný turnaj v této karetní hře, byli bychom favoriti. Hecování bylo zde více, než na hřišti.
Po obědě na nás čekal druhý zápas, kde jsme nestačili na Polanku nad Odrou. Zatímco první proslov byl energický a plný naděje, druhý už byl smířlivější s realitou no a po třetím zápase, to už bylo všechno růžové. Třetí zápas jsme totiž prohráli s Velkou Bystřicí, což byl náš poslední soupeř o to poslední místo v tabulce.
Cestu zpět jsme zvládli jako zkušení liberečtí usedlíci a místo večeře nás napadl skvělý nápad, že si uděláme večeři svou. Nyní probíhá večerní porada a v podání pana učitele a paní učitelky zaříkávání všech svatých, abychom usnuli dříve než včera.
Váš tým házené
Ostatní foto ve fotogalerii.